Demolition Lovers 6

27. července 2007 v 15:00 | Anaj , Cecily |  Kapitola 6
DEMOLITION LOVERS 6
I'm trying, I'm trying
To let you know how much you mean
As days fade, and nights grow
And we go cold

Nebylo snadné se vrátit a znovu podlehnout každodenní rutinně. Gerard věděl, že už to dlouho nevydrží. Všechna ta přetvářka, novináři, a kromě toho na něj znovu dolehla práce. Kapela, rozhovory, zkoušení, projekty, úkoly. Začal být nevrlý na kluky ve skupině. A musel sehnat náhradníka, protože Frank oznámil, že končí.
Eliza mu nijak nepomáhala. Sotva přišel domů, místo aby mu byl dopřán odpočinek po náročném dni, dočkal se jen výčitek, že věčně není doma.
"Jo, jasně. Ahoj zítra."
Gerard kráčel ulicí k domu. Odemkl si a hned ho přivítal řev jeho dcerky. Do toho začala křičet ještě Eliza.
"Kde jsi byl?"
Gerard se zamračil. "Sháněl jsem nového náhradníka."
"Tobě záleží jenom na té tvojí pitomé kapele! Já a Hana jsme ti ukradené! Copak nemáme dost peněz? Mohli jsme u toho moře klidně zůstat."
To bylo na Gerarda moc. "A kdo se chtěl vrátit? Ujasni si nejdřív, co chceš, okay? A co se týče té pitomé skupiny, hraní je pro mě to nejdůležitější. Samozřejmě že mi na vás záleží, ale jsou tu i fanoušci!"
"Ti jsou pro tebe prvořadí, Gerarde!"
"Dej už mi pokoj, Elizo!"
Stáli na tři metry od sebe a ostře na sebe hulákali. Ani jeden z nich si nevšímal vřískající Haničky. Nakonec už to Gerard nemohl vydržet, popadl klíče a bundu a vyšel do noci.
Hospoda byla zavřená, nemohl se opít. Kdyby nebyl v takovém stavu, považoval by to za štěstí. Přehoupl se přes nízký plot hřiště a sedl si na houpačku. Tady, na dětském hřišti, si hrával s Haničkou. Při pomyšlení na tu maličkou se mu tvář vždycky rozzářila úsměvem. Ona byla jeho sluníčkem, které mu ozařovalo cestu touhle temnotou. Měl jí rád. Ale neméně miloval Franka. Vzpomínal na dny, kdy byli spolu, jen oni dva. Staré časy se nevrátí.
Gerard věděl, že se musí vrátit domů. Zvedl se a šel. Věděl, že se bude Eliza zlobit, ale byl připravený se jí omluvit. Ale jen kvůli Haně. Elizu nikdy doopravdy nemiloval.
"Elizo."
"Co chceš, Gerarde?"
"Chci se ti omluvit."
"Jdi si ke své kapele."
"Elizo!" Gerard se zase rozčílil, ale pak zmírnil hlas. "Elizo, je mi to líto. Víš, že ty a Hana jste v mém životě prvořadé." Takhle lhal už tak dlouho, že tomu pomalu sám začínal věřit.
"No dobře," Eliza povolila. Ale její hlas byl pořád ostrý. Ona měla vládu. Věděla, že pro ní Gerard udělá cokoliv. "Pojď se najíst."
Gerard si poslušně sedl ke stolu. Tak dlouho utlačoval svoje hrdé já, až se vzdal, a stal se Elizinou hračkou.
"A co ten náhradník za Franka?"
Při jeho jménu sebou Gerard trhl. "Jo... vzali jsme Matta."
"To je dobře." Eliza začla mluvit o všem, co se ten den stalo. Gee jen tiše poslouchal. On směl mluvit, jen když byl tázán.
Všechno to dělal jen kvůli Haničce. A Frankovi. Na něj v hloubi duše nikdy nepřestával vzpomínat.
"Shit."
Frank rozkopl skříň. Další den v tahu! A on si pořád nenašel práci. Přestěhoval se na druhý konec Jersey. Chtěl zapomenout na kapelu, zapomenout na Gerarda. Nedařilo se mu to. Věděl, že Gerard má rodinu, svůj život a kapelu. Ale v hloubi duše nepřestával doufat, že Gerard na něj myslí. Věřil, že nezapomněl. On vzpomínal pořád. Na Gerardovu vůni, na jeho oči, úsměv, polibky. Miloval ho bezmeznou láskou, které se nedá poručit. Láskou, která bolí. Láskou, která odpustí cokoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.angel dark.angel | 22. srpna 2007 v 17:34 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama